Toto léto jsme se rozhodli pro méně tradiční prohlídku Prahy a zavítali jsme do osmi nejkrásnějších pražských věží, které jsou klenotem nejen samy o sobě, ale navíc poskytují mimořádné výhledy na rozmanité střechy domů, skryté zelené dvorky, poklidnou řeku Vltavu a její rušná nábřeží i historická náměstí a klikatou mozaiku starých uliček.

Níže se s vámi chceme podělit o to nejlepší a třeba i vy se necháte zlákat unikátní atmosférou vytvořenou jedinečnými příběhy i architektonickými styly, které jsou navždy spojené s jednotlivými městskými věžemi.

 

Petřínská rozhledna

Naši dobrodružnou cestu jsme započali na „pražské Eiffelovce“, která představuje jednu z hlavních dominant města.

Tato ocelová kráska vznikla na popud Klubu českých turistů, kteří si na světové výstavě v Paříži zamilovali Eiffelovu věž. Téměř šedesátimetrová Petřínská rozhledna, která byla postavena v 19. století v rámci Zemské jubilejní výstavy, se tyčí na stejnojmenném vrchu a nabízí překrásně výhledy nejen na nejbližší Pražský hrad a Malou Stranu, ale také na pražské panorama i horu Říp či Krušné hory.

Za zmínku rovněž stojí i informace, že během nacistické okupace vyslovil Adolf Hitler přání rozhlednu zbourat, protože dle něj kazila výhled z Pražského hradu. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo.

Tuto skvělou podívanou jsme si mohli vychutnat z vyhlídkové plošiny po zdolání celkem 299 schodů. Můžete ovšem využít i kabinový výtah nacházející se uprostřed konstrukce nebo můžete vyjít jen na nižší plošinu ve výšce 20 metrů. Pokud vám to fyzická kondice dovolí, tak raději vyjděte na vrcholek věže pěšky jako my, neboť u výtahu se většinou tlačí davy turistů.

Suterén věže pak tvoří zděná neorenesanční budova, kde jsme si mohli prohlédnout stálou expozici o proměnách vrchu Petřína. Kavárnu s občerstvením za přemrštěné turistické ceny ovšem doporučit nemůžeme. Vezměte si tedy raději s sebou vlastní láhev s vodou.

K rozhledně samotné lze pohodlně dojít pěšky od Strahovského kláštera nebo lze využít petřínskou lanovku vedoucí ze zastávky Újezd.

Adresa: Petřínské sady 633, 118 00 Praha 1

 

Zrcadlové bludiště

Pár kroků od rozhledny se nachází Zrcadlové bludiště, které patří k nejkurióznějším stavbám v Praze. Bludiště, které se původně nacházelo v blízkosti Průmyslového paláce na Výstavišti v Holešovicích, bylo zbudováno jako dřevěný pavilon Klubu českých turistů. Celá stavba je napodobeninou někdejší gotické vyšehradské brány zvané Špička, která byla završena devíti věžičkami.

Uvnitř jsme prošli přes bludiště se zrcadly, jehož inspiraci lze nalézt v Prátru ve Vídni, až k působivému plastickému obrazu znázorňujícímu boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě roku 1648. Toto dílo o velikosti 80 m² vzniklo za pouhých 50 dní. Poslední místnost nazvaná Síň smíchu je vybavena zkreslujícími zrcadly, díky kterým jsme se proměnili v trpaslíky, vytáhlé dlouhány či tlouštíky. Na samotné střeše budovy se pak nachází korouhvička nesoucí křesní jména všech řemeslníků, kteří se podíleli na výstavbě.

 

Svatomikulášská městská zvonice

Z vrcholku kopce jsme přes Petřínské sady sešli pohodlnou chůzí na Újezd a vydali se směrem na Malostranské náměstí, kde pyšně stojí Svatomikulášská zvonice.

Barokní zvonice sloužící kdysi jako požární hláska a hodinová věž byla postaven v 18. století slavným architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Výška věže je úplně stejná jako výše kopule vedle stojícího chrámu svatého Mikuláše, i když nikdy nebyla jeho součástí a vždy patřila k obecnímu majetku, což lze poznat i dle znaku Malé Strany nad vchodem do věže.

Během komunistického režimu pak věž sloužila jako pozorovatelna Státní bezpečnosti, a to díky své výhodné poloze v blízkosti mnoha zahraničních ambasád tehdejšího Západního bloku.

Na ochoz nás dovedlo celkem 215 schodů převážně zděných, v posledním úseku pak dřevěných. Stavba v sobě skrývá i unikátní byt věžníka včetně černé kuchyně, barokní kanalizační systém a zvon svatého Mikuláše z 16. století. Samotný byt je pak jedinečnou ukázkou tehdejšího způsobu bydlení nižší vrstvy obyvatelstva.

Za zmínku stojí i fakt, že při rekonstrukci v roce 2018 byla objevena zazděná chodba se schodištěm do podzemí věže. Zatím se ovšem nepodařila sutí zavalená chodba zcela odkrýt, a tak nám možná příští bádání odhalí, kam až chodba vede a co v sobě ukrývá.

Adresa: Malostranské nám. 556/29, 110 00 Praha 1

 

Malostranská mostecká věž

Hned naproti Svatomikulášské městské zvonici se vine Mostecká ulice, na jejímž konci stojí Karlův most a jeho Malostranská mostecká věž, která je tvořena komplexem dvou stylově odlišných nestejně vysokých věží propojených velkou gotickou bránou.

Nižší věž, zvaná Juditina, je vystavěna v románském stylu a pochází z 12. století. Při pozdější výstavbě jí byla vdechnuta dnešní renesanční podoba. Patrně je ještě starší než Juditin most, který byl předchůdcem současného Karlova mostu, a byl nejstarší kamennou stavbou svého druhu v Českých zemích. Tato unikátní věž má i velmi bohatou historii, kdy sloužila nejen jako vězení pro nejtěžší zločince, ale později i jako celní úřad. Stavba není bohužel veřejnosti přístupná.

My jsme ovšem mohli obdivovat majestátnost té vyšší pozdně gotické krásky, která byla postavena z velkých pískovcových kvádrů v 15. století za vlády Jiřího z Poděbrad a představuje tak nejmladší stavební součást Karlova mostu. Z jejího ochozu ve výšce 26 metrů jsme si vychutnali úchvatný výhled na řeku Vltavu a Malou Stranu. Věž v minulosti sloužila rovněž jako hláska či skladiště.

Obě věže s bránou tvořily důležitou součást malostranského opevnění v době, kdy byla dnešní Malá Strana samostatným územním celkem. Pod kamenným ochozem brány pak lze do dnešních dní spatřit hluboké rýhy ve zdivu Juditiny věže, které tu zanechali strážci mostu, kteří si tehdy o kámen brousili meče a halapartny.

Adresa: 57, Malá Strana, 118 00 Praha

 

Staroměstská mostecká věž

Na druhé straně Karlova mostu pak do výšky 47 metrů vzhlíží Staroměstská mostecká věž, která se řadí mezi nejpůsobivější gotické stavby v Evropě. Podle návrhu stavitele Petra Parléře ji ve 14. století nechal zbudovat spolu s Karlovým mostem tehdejší císař Karel IV.

Věž měla nejen obranný charakter, ale představovala i reprezentativní vítězný oblouk, kterým procházeli čeští králové na své korunovační cestě, čemuž odpovídá i bohatá plastická výzdoba. Mimo jiné zde spatříte patrona mostu svatého Víta stojícího na miniatuře mostu, trůnící panovníky Karla IV. a jeho syna Václava IV. a také ledňáčka ve věníku (osuška svázaná do uzlu), který byl osobním znakem krále Václava IV.

V prvním patře věže bývala strážnice, odkud se kdysi spouštěla i železná mříž k uzavření mostecké brány. Druhé patro sloužilo jako vězení dlužníků z lepších rodin. Vrchol točitého schodiště je pak zakončen sochou tzv. Věžníka, který dle badatelů může představovat připomínku nemoci syfilis, neboť socha vykazuje typické dobové atributy této nemoci. Samotný ochoz nám poskytnul překrásný pohled na Staré město i Malou stranu. My jsme rovněž zavítali do suterénu, kde se nachází historické sklepení a promítá se zde poutavou formou krátký film o založení Prahy.

Za zmínku stojí ještě jedna historicky významná událost a tou je poprava vůdců stavovského povstání v roce 1621. Právě zde v horní části věže byly vystaveny jejich sťaté hlavy, které tady pro výstrahu visely více než 10 let jako symboly nezlomné habsburské moci. Až po vniku saského vojska do Prahy a návratu části pobělohorských exulantů došlo v roce 1631 k pietnímu aktu, kdy byly hlavy sňaty a vloženy do společné rakve, kterou slavnostní průvod přenesl do Týnského chrámu, kde se konalo velké pohřební shromáždění. Vlastní uložení hlav však bylo tajné a konalo se až pozdě v noci za účasti jen několika málo mužů, aby se lebek nemohli znovu zmocnit katoličtí páni. Dodnes tak zůstává tajemstvím, kde se pozůstatky českých pánů nacházejí.

Adresa: Karlův most, 110 00 Praha 1

 

Klementinum

Hned naproti Staroměstské mostecké věži se nachází Klementinum představující rozsáhlý komplex barokních budov, který za svůj název vděčí v areálu stojícímu kostelu svatého Klimenta.

V 16. století byli do Čech povoláni jezuité, a tak se toto strategicky položené místo u Karlova mostu stalo jejich kolejí, která přispívala k rekatolizaci místního obyvatelstva. Během staletí pak jezuité vybudovali komplex, který měl mimo jiné první splachovací kanalizaci v Praze.

Po zrušení jezuitského řádu následně budovy sloužily mimo jiné pražské univerzitě a také jako knihovna. V dnešní době zde sídlí Národní knihovna, která je největší a zároveň jednou z nejstarších veřejných knihoven v České republice.

My jsme v rámci prohlídkové trasy navštívili nejatraktivnější místa Klementina, kterými jsou bezesporu unikátní prostory Astronomické věže a barokní knihovna.

Barokní knihovna byla dokončena v 18. století podle plánů architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V sále knihovny, do kterého lze pouze nahlédnout, jsme mohli obdivovat překrásnou freskovou výzdobu na téma vědy a umění a cenné veliké glóby. Prostor je zejména unikátní svou původní podobou, která nebyla během staletí nijak narušena. V dubových regálech se pak nachází převážně cizojazyčná teologická literatura, ale i knihy věnované filozofii či přírodním vědám.

Astronomická věž vysoká 68 metrů je na vrcholku ozdobena sochou Atlanta z dílny Matyáše Bernarda Brauna nesoucí na ramenou nebeskou sféru. V 18. století, kdy byla věž dokončena, zde započala rovněž astronomická a denní meteorologická měření. Měření probíhají dodnes a nenápadný měřicí přístroj můžete spatřit v přístavku na severní straně nádvoří za kostelem sv. Klimenta.

V 2. patře věže se pak nachází Meridiánová síň s unikátními štěrbinovými slunečními hodinami, kdy malým otvorem vysoko ve zdi proniká sluneční paprsek, který při splynutí se strunou nataženou na podlaze ukazuje pravé poledne, které se ohlašovalo Pražanům praporkem z ochozu věže až do roku 1928. Následně jsme vystoupali na kruhový ochoz ve výšce 52 metrů, kde se nám naskytnul jedinečný výhled nejen na komplex Klementina, ale i na historickou část Prahy.

Další překrásnou místností, která stojí za návštěvu je jedinečná Zrcadlová kaple s bohatě zdobeným interiérem osázeným zrcadly. I když kaple není součástí prohlídkového okruhu, nechal nás náš skvělý pan průvodce do tohoto skvostného prostoru nahlédnout. Nicméně do kaple lze zavítat i v rámci některého z koncertů vážné hudby, které se zde pravidelně konají.

Adresa: Klementinum 190, 110 00 Praha 1

 

Náš tip:

Vzhledem k velkému zájmu o prohlídku Klementina, je nezbytné si vstup na daný čas rezervovat předem.

 

Staroměstská radnice

Z Klementina jsme pak došli pohodlnou chůzí na Staroměstské náměstí, kde stojí jedna z nejvýznamnějších památek Česka. Staroměstská radnice, která byla zřízena ve 14. století jako sídlo samosprávy Starého Města pražského, je tvořena souborem několika historických budov. Budova radnice plnila ovšem i funkci reprezentační, o čemž vypovídají historické interiéry se zachovalou původní podobou.

My jsme v rámci prohlídky měli možnost navštívit 70 metrů vysokou gotickou věž, z jejíhož ochozu lze obdivovat nejen náměstí a okolní historické budovy jako Týnský chrám, ale také Pražský hrad a nespočet věží a kupolí, které se klenou nad pražskými ulicemi a domy. K výstupu na věž lze použít i prosklený výtah, za který si musíte ovšem připlatit při nákupu vstupenky. V dřívějších dobách pak věž sloužila k dávání varovného signálu městu v případě blížícího se nebezpečí.

S průvodkyní jsme pak absolvovali prohlídku gotické kaple, reprezentačních sálů a románsko-gotického podzemí. V kapli Panny Marie se konávaly bohoslužby před každým zasedáním městské rady, ale i třeba za odsouzence na smrt, kteří kráčeli na popraviště. Nejpoutavějším prvkem kaple jsou zajisté překrásná vitrážová okna, ovšem nepřehlédli jsme ani gotickou sochu Staroměstské madony, která je umístěna z vnějšku na arkýři kaple vyčnívajícím z průčelí budovy.

Z kaple radnice jsme mohli nahlédnout i do útrob mechanismu pražského orloje a zhlédnout tak přehlídku apoštolů z vnitřní strany. Defilé 12 apoštolů, kteří tvoří součást slavného pražského orloje, lze ovšem sledovat zejména ze Staroměstského náměstí, kde orloj zdobí průčelí radnice. Apoštolové se objevují ve dvou malých okénkách každou celou hodinu mezi 9. a 23. hodinou. Na orloji ožívají i další figury jako třeba Smrtka, která zvoní a obrací přesýpací hodiny a naznačuje tak vedle stojícímu Turkovi, že jeho čas již vypršel. Zajímavostí zůstává, že podoba samotných apoštolů se během staletí měnila a ta dnešní pochází z roku 1947.

Prohlídka reprezentačních sálů nás zavedla do Obecní síně, kde se kdysi projednávaly ty nejdůležitější správní záležitosti města. Dominantou místnosti je tapiserie se znakem Prahy. Bohužel původní renesanční výzdoba se nedochovala, neboť tato část radnice byla úplně zničena na konci 2. světové války. Nejcennější interiér ovšem v sobě skrývá stará radní síň, která se řadí k nejkrásnějším pozdně gotickým sálům v Evropě. Místnost sloužila i jako soudní tribunál, na což upomíná vyobrazená bohyně spravedlnosti na kachlových kamnech.

Unikátní renesanční dveře nás pak dovedly do předsálí zasedacího sálu, kde jsou vyobrazeni slavným českým malířem Václavem Brožíkem císař Karel IV. při zakládání Pražské univerzity a zakladatel moderní pedagogiky Jan Ámos Komenský na radnici v Amsterdamu. V úchvatném Brožíkově zasedacím sále se pak mimo jiné nachází i obraz od malíře Václava Brožíka zobrazující kazatele Jana Husa v jeho posledních chvílích života, kde stojí před kostnickým koncilem. Tato místnost v pozdně secesním stylu je dodnes využívána primátorem města ke slavnostním aktům. Sousedící místností je pak Jiříkova síň pojmenovaná po Jiřím z Poděbrad, který byl právě na Staroměstské radnici zvolen českým králem. Tuto událost zde připomíná králova busta z bílého mramoru.

Měli jsme možnost prohlédnout si i spletitý systém podzemí, který je starší než samotná radnice, neboť právě na úrovní dnešního radničního podzemí se nacházelo románské a gotické město. Mohli jsme tak poodhalit tajemství středověkých sálů, chodeb, tunelů i uliček. A jak je možné, že dnešní úroveň ulic se nachází o několik metrů výše? Středověké město bývalo bohužel často zaplavováno řekou Vltavou a muselo být tak uměle zvyšováno. Z přízemí původních domů se tak postupem času staly sklepní prostory.

 

Náš tip:

Celou prohlídku Staroměstské radnice vyjma podzemí můžete absolvovat sami. My jsme ovšem využili služeb průvodce, které jsou zdarma součástí vstupenky, a obohatily tak návštěvu o poutavý výklad. Museli jsme si ovšem prohlídku zarezervovat předem na daný den přímo na pokladně radnice.

Adresa: Staroměstské náměstí 1/3, 110 00 Praha 1

 

Prašná brána

Ze Staroměstského náměstí jsme se vydali Celetnou ulicí, kde na nás na jejím konci čekal další architektonický skvost v podobě pozdně gotické Prašné brány pocházející z 15. století. Tato reprezentační stavba představuje monumentální vstup na Královskou cestu, kterou vcházely do města korunovační průvody českých králů směřujících na Pražský hrad.

Brána vysoká 65 metrů vyniká svou kamenosochařskou výzdobou, odkud dodnes z fasády shlíží králové Přemysl Otakar II., Karel IV., Jiří z Poděbrad a Vladislav II. Jagellonský, k jehož slávě byla Prašná brána vystavěna. K vidění jsou ovšem i sochy českých patronů a světců včetně Krista a Panny Marie s dítětem či Adama a Evy. Nad průjezdem pak stojí latinský nápis hlásající následující slova: „Hle, Praha. Poctivým jsem matkou, podvodným macechou; tito, nechť prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro.“ Na boční straně směřující k ulici Na Příkopě je arkýř, který kdysi sloužil jako klozet.

Zajímavostí rovněž zůstává, že i když je brána pojmenována Prašná, neexistují žádné reálné prameny, které by potvrdily, že by v rámci své dlouhé historie sloužila jako uložiště střelného prachu. Ať už to bylo jakkoliv, nelze zpochybnit, že z jejího ochozu ve výšce 44 metrů, kam nás dovedlo kamenné točité schodiště, se nabízí výjimečný pohled na historické centrum Prahy.

Adresa: náměstí Republiky 5, 110 00 Praha 1

 

Novomlýnská vodárenská věž

Od Prašné brány jsme se vydali přes náměstí Republiky a Revoluční ulici k poslední z navštívených památek, která zdobí pravý břeh řeky Vltavy. Barokní věž ze 17. století sloužila, jak již název napovídá, k zásobování dolního Nového Města pražského vodou, a to až do 19. století. Tato věž zašlá časem kdysi stávala přímo na břehu Vltavy, nicméně vlivem naplavenin a novodobých úprav se od něj značně vzdálila. Voda z Vltavy se mechanicky čerpala do nádrže v horní části věže a poté klesala potrubím do městských kašen i několika pivovarů. Potrubí bylo původně zahříváno v zimním období otevřeným ohněm tak, aby se zabránilo jeho zamrznutí.

Novomlýnská věž je jediná z dochovaných vodárenských věží Prahy, která je přístupná veřejnosti. V celkem šesti patrech je nyní umístěna výjimečná multimediální expozice nazvaná „Praha hoří“, která nás pomocí videomappingu, animací a virtuální reality seznámila nejen s historií a úlohou vodárenské věže, ale zejména s poutavými příběhy pražských hasičů a s pražskými požáry od počátků samotného města.

V nejvyšším patře ve výšce 30 metrů se pak nachází sál s panoramatickým výhledem na Prahu, tzv. lusthaus s okny do všech světových stran je celosvětovou raritou a je považován za historicky první pražskou rozhlednu. Lusthaus neboli letohrádek si nechali postavit bohatí městští konšelé, kteří tak následovali dobovou módu letohrádků stavěných na střechách šlechtických sídel.

Adresa: Nové mlýny 3a, 110 00 Praha 1

 

Náš tip na závěr:

Pokud se rozhodnete prozkoumat skryté příběhy pražských věží jako my, tak vám doporučujeme si koupit vstup na všechny památky v jedné multi vstupence „9 objektů v 365 dnech“. Nejen, že vás vyjde levněji, ale navíc je platná po dobu 365 dní od nákupu.

Dále můžete využít i ranní slevovou akci, kdy je návštěva první hodinu po otevření každé věže se slevou 50% na vstupném.