Letošní Velikonoce moc sluníčka nepřinesly, a právě proto byly skvělou příležitostí k návštěvě interiérů Arcibiskupského zámku v Kroměříži, které rozkvetly čerstvou květinovou výzdobou. Nechte si inspirovat následujícími řádky, které Vás zavedou na jednotlivé prohlídkové trasy, které jsme pro vás prozkoumali.

Zámek je již po staletí majetkem olomouckých biskupů a arcibiskupů a sloužil jako jejich reprezentační sídlo. V roce 1998 byla navíc tato barokní perla Moravy zapsána společně s jejími zahradami do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Prohlídková trasa Sala terrena

Prohlídka nám poskytla příležitost shlédnout překrásné sály z doby raného baroka, které vybízejí ke vstupu přímo do zelené zahrady.

Reprezentativně zdobené místnosti vynikají malbou a sochami z antické mytologie. Není tedy divu, že sloužily jako ceremoniální místnosti. Dokonce i v dnešní době jsou využívány k organizování soukromých akcí. Ne náhodou se zde tedy pravidelně konají například svatební obřady.

Vzdušné prostory sálů rovněž sloužily jako úkryt před horkými letními dny, kde bylo možné odpočívat nebo relaxovat při zhlédnutí koncertu či divadelní hry. Působivé malby a sochy v místnostech zobrazují čtyři živly (oheň, vodu, vzduch a zemi) a čtyři roční období oslavující tak přírodu a její proměny v čase.

Náš tip:

Při koupi klasické prohlídkové trasy reprezentačních sálů si určitě přidejte i Sala terrenu, jež rozhodně patří mezi nekrásnější části zámeckých interiérů.

Po stranách sálů jsme si pak vychutnali tajemnou atmosféru dvou umělých jeskyní (tzv. grott). Fontána v Apollonově grottě je inspirována vodotryskem nacházejícím se v rakouském zámku Hellbrunn. Olomoucký biskup totiž znal důvěrně rezidenci salcburských arcibiskupů, a tak okouzlen zámkem si nechal tento čarovný kousek postavit i doma.

Druhá, tzv. Důlní grotta, představuje interiér rudného dolu. Jistě uhádnete proč. Samozřejmě, jednalo se o dobově velmi populární téma těžby drahých kovů. Grotta však přibližuje spíše romantizovaný pohled do prostředí tehdejších dolů.

Prohlídková trasa Reprezentační sály

Základní trasa nám poodhalila reprezentační místnosti prvního patra a soukromé apartmány arcibiskupa. Jednotlivé sály tvoří součást promyšlené trasy (tzv. Triumfální cesty) koncipované na základě rozličných příběhů z Ovidiových Proměn.

Proměny jsou sbírkou epických básní a představují nejcennější autorovo dílo. Snad i z toho důvodu, že svůj původní rukopis Ovidius ze zoufalství a vzteku zničil, když opouštěl Řím. Naštěstí existovaly opisy, které měli Ovidiovi přátelé, a díky tomu se Proměny dochovaly. Autor vypráví strhující příběhy o věčných proměnách lidí, bohů i věcí, které většinou vyprovokovala láska, jež je zároveň hybatelem jednotlivých příběhů.

Cesta zámeckým komplexem tak představuje jakýsi dialog mezi uměním a přírodou, mezi stálostí a proměnou a mezi božským a světským principem.

Interiéry některých místností byly naopak inspirovány významnými panovnickými návštěvami. Mezi ně patří i Lovecký sál, jenž byl romanticky upraven k návštěvě ruského cara Alexandra III. a rakouského císaře Františka Josefa I., jejichž setkání proběhlo na kroměřížském zámku v roce 1885. Sálu dominuje ruský kulečník, který sem dovezl jako dar právě car Alexandr III.

V Carský salónu sloužícímu carovi k audiencím pak zůstal jako vzpomínka nejen carův portrét v životní velikosti, ale rovněž portrét Františka Josefa I. a jeho manželky císařovny Alžběty známé jako Sissi.

Největší místností v zámku je Sněmovní sál, který představuje druhý největší slavnostní prostor v Česku, hned po Vladislavském sálu na Pražském hradě. V letech 1848-1849 tu dokonce zasedal Ústavodárný říšský sněm habsburské monarchie, který sem přesídlil z Vídně, kde tehdy probíhalo revoluční hnutí pramenící z nespokojenosti s feudalismem.

Skvělá prohlídka byla navíc doplněna jarními květinovými dekoracemi, které jsme si mohli výjimečně nafotit. Za běžných podmínek totiž není povoleno v prostorách zámku fotografovat.

Prohlídková trasa Zámecká věž

Hranolová věž dominující celé Kroměříži je vysoká 84 metrů a představuje nejstarší pozůstatek bývalého biskupského hradu. Dodnes lze v přízemí věže shlédnout gotický vstupní portál s výřezem pro padací most.

Samotná věž byla ovšem několikrát poničena jak během třicetileté války za švédské okupace, tak po roce 1945, kdy byla zapálena ustupujícím německým vojskem. To chtělo sestřelit granátem československou vlajku usazenou na zámecké věži. Věž byla po válce zrekonstruována za využití mimo jiné modřínového dřeva z arcibiskupských lesů a 4 kg zlata, které bylo spotřebováno k pozlacení její zářivé kopule.

Na ochoz vede celkem 206 schodů, ovšem vyhlídka na celé město a vzdálené okolí stojí za výšlap. Za příznivého počasí je krásný výhled rovněž na Jeseníky, Javorníky a Chřiby.

Užitečný tip:

My jsme koupili vstupenku na věž levněji v rámci tzv. prohlídkové trasy „Via Residentia“ spojující návštěvu reprezentačních prostorů a věže.

Prohlídková trasa Zámecká obrazárna

Nás jako milovníky umění nadchla i část obrazové sbírky Arcibiskupství olomouckého, která po Národní galerii v Praze představuje největší sbírku středoevropské malby od počátku 15. do konce 18. století v Česku. V samotné zámecké galerii se pak nachází 85 originálních děl, kde nejcennějším je obraz benátského malíře Tiziana Vecellia zvaný Apollo a Marsyas. Obraz byl vystaven například na výstavách v Paříži, Londýně, Washingtonu a dalších. Nicméně my jsme byli očarováni i dalšími překrásnými díly od van Dycka, Brueghela staršího a jiných. Před samotným vstupem do galerie pak visí překrásná postmoderní pieta od umělce Michala Ožibka.

Náš tip:

Pokud se rozhodnete jako my a projdete si celý zámek od sklepa až po věž, tak si budete chtít určitě udělat přestávku a vstřebat všechny zážitky. My jsme se zastavili na skvělou česnečku a pizzu v restauraci U Zeleného stromu, která se nachází pár kroků od zámku.

Parkování:

Zámek vlastní parkoviště nemá, ale lze jednoduše zaparkovat přímo na Velkém náměstí, případně v okolních uličkách.